Typografie

• Unicode tabulka

• Lorem Ipsum generátor

• Citace.com

• Overleaf.com

• Learn LaTeX

Typografie je obor, který se zabývá tvorbou a uspořádáním písma a textu tak, aby byl čitelný, přehledný a esteticky působivý. Zahrnuje pravidla pro výběr fontů, velikostí, řádkování, zarovnání, práci s mezerami, interpunkcí a dalšími prvky sazby textu.

1.  Základní pravidla

1.1.  Mezera mezi slovy

Mezi jednotlivými slovy píšeme vždy pouze jednu mezeru. Více mezer za sebou je chybné a zhoršuje čitelnost textu. Mezera také neslouží k zarovnávání textu – k tomu slouží nástroje textového editoru.

1.2.  Interpunkční znaménka

Za interpunkčními znaménky (., ,, :, ;, ?, !) píšeme mezeru pouze za znaménkem, nikdy před ním.

Příklad:

• Správně: „Ahoj, jak se máš?“

• Špatně: „Ahoj ,jak se máš ?“

Toto pravidlo platí i pro iniciály a zkratky.

Příklad: T. G. Masaryk, s. r. o., př. n. l., hod.

Pokud se v textu vyskytne více interpunkčních znamének za sebou, mezera se píše až za poslední interpunkční znak.

Příklad:

• Správně: Přijel v 8 hod., tj. přesně na čas.

• Špatně: Přijel v 8 hod. , tj. přesně na čas.

Pokud věta končí zkratkou s tečkou, druhá tečka se již nepíše.

Příklad:

• Správně: Setkání proběhlo v 15 hod.

• Špatně: Setkání proběhlo v 15 hod…

Existují samozřejmě i některé výjimky (např. Ph.D., M.D. a jiné). V cizích jazycích mohou být jiná pravidla. Pokud si nejste jisti, konzultujte s chytřejšími.

Pevná (neoddělitelná) mezera

Pevná mezera (U+00A0, nezlomitelná, vkládá se např. pomocí klávesové zkratky Ctrl+Shift+Mezerník v textových editorech jako MS Word, na klávesnici ve Windows pomocí Alt+0160 na numerickém bloku) je druh mezery, která se nikdy nezalomí na konci řádku. Používá se mezi jednoznakovými předložkami (k, s, v, z, o, u) či spojkami (zejména a, i) a následujícím slovem, aby nezůstaly osamocené na konci řádku (např. k domu, a lidé), dále u zkratek, titulů, iniciál, čísel s jednotkami a dlouhých čísel (např. PhDr. Jan Novák, 1 000 000), kde by zalomení na konci řádku zhoršilo čitelnost textu.

1.3.  Závorky

Před otevírací závorkou a za zavírací závorkou píšeme mezeru, uvnitř závorky mezery nepíšeme.

Příklad:

• Správně: „Text (v závorce) pokračuje.“

• Špatně: „Text( v závorce )pokračuje.“

Umístění tečky (nebo jiného interpunkčního znaménka) na konci věty závisí na tom, co je v závorce obsaženo:

• Je-li v závorce celá samostatná věta, píše se tečka uvnitř závorky před koncovou závorkou: (Byl to neobvyklý zážitek.)

• Je-li v závorce pouze doplňující údaj či část věty, píše se tečka až za koncovou závorku: Byl to neobvyklý zážitek (i když nebezpečný).

Pokud potřebujete použít závorky uvnitř jiných závorek, doporučuje se střídat jejich typy podle úrovně vnoření:

1. Vnější: kulaté závorky ( )

2. Prostřední: hranaté závorky [ ]

3. Vnitřní: složené závorky { }

Příklad: Text (s vysvětlením [a dalším {vnořeným} údajem]) pokračuje.

V češtině se v běžném textu vnořené závorky používají spíše výjimečně. Pokud je to možné, snažte se strukturovat text tak, aby vnořování nebylo nutné.

1.4.  Výpustka (tři tečky)

Místo tří samostatných teček se používá speciální znak výpustky … (U+2026). Pokud je výpustka na konci věty, další tečka se již nepíše. Textové editory obvykle automaticky nahrazují tři tečky za výpustku.

Psaní mezer u výpustky závisí na jejím významu:

• Značí-li přerušené nebo nedokončené slovo, píše se k němu bez mezery (např. To je neuvěři…).

• Značí-li vynechání celých slov nebo odmlku po celém slově, píše se před ní mezera (např. Přemýšlel o tom …). Následuje-li další interpunkce, připojuje se k výpustce bez mezery.

1.5.  Pomlčka, spojovník, mínus

Ve striktní typografii je třeba rozlišovat tři druhy znaků pro pomlčky podle způsobu použití:

• Spojovník -: Znak dostupný přímo na běžné klávesnici. Používá se ke spojování slov (např. česko-anglický, ping-pong, bude-li, play-off, Brno-město) nebo v technických označeních např. ISBN: 978-1-119-47386-2. Píše se bez mezer.

• Pomlčka – (U+2013): Přesněji půlčtverčíková pomlčka (anglicky en dash), je delší než spojovník (ve Windows ji lze vložit pomocí Alt+0150). Používá se pro vyjádření intervalů a úseků (např. Praha–Brno, strana 4–12). Píše se bez mezer, pokud jsou oba výrazy jednoslovné a bez mezer; v takovém případě se výraz s pomlčkou nesmí na konci řádku rozdělit. Pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný, odděluje se pomlčka mezerami z obou stran (např. Praha – Karlovy Vary, cena 12 000 – 20 000 Kč). Dále se pomlčka s mezerami z obou stran používá jako větné členicí znaménko (vsuvka, oddělení částí vět nebo přestávka v řeči).

• Mínus − (U+2212): Používá se v matematických výrazech, má stejnou šířku a výškové zarovnání jako znaménko plus (+- vs. +−). Jako binární operátor (odčítání) se odděluje mezerami (\(5 - 3 = 2\)), jako unární operátor (záporné číslo) se píše těsně u čísla bez mezery (\(-5\)).

1.6.  Lomítko

Lomítko (/) se používá k oddělení částí textu nebo čísel, v datech nebo při označení alternativ. Píše se bez mezer z obou stran. Pokud lomítko odděluje delší (víceslovné) výrazy nebo celé věty, je vhodné použít mezeru z obou stran pro lepší čitelnost.

Příklad:

• Správně: 1/2, ano/ne, pan/paní, student/ka

• Špatně: 1 / 2, ano / ne, student / ka

Příklad:

• Správně: vážený pane / vážená paní

• Špatně: vážený pane/vážená paní

1.7.  Uvozovky

Uvozovky se v různých jazycích zapisují odlišně a mají svá specifická pravidla pro použití. V češtině i dalších jazycích je důležité rozlišovat správné tvary uvozovek a jejich umístění v textu.

V češtině se používají uvozovky, které mají tvar dole „ a nahoře “ (Unicode: U+201E a U+201C, pomůcka „99 a 66“). Pokud je potřeba vkládat uvozovky uvnitř již uvozeného textu, používají se jednoduché uvozovky ve tvaru ‚ a ‘ (U+201A a U+2018). Příklad:

• Správně:

  • „To je skvělý nápad,“ řekl učitel.

  • „Řekl mi: ‚Přijď zítra.‘“

• Špatně: “To je skvělý nápad,” řekl učitel.

Pro psaní mezer u uvozovek platí podobná pravidla jako u závorek. Mezera se píše vně uvozovek, před otevírací uvozovkou a za zavírací uvozovkou. Uvnitř uvozovek se mezera nepíše.

• Celá věta v uvozovkách (přímá řeč): Tečka (nebo ?, !) se píše uvnitř uvozovek.

  • Příklad: Řekl: „Přijdu včas.“

• Pouze slovo či část věty v uvozovkách: Tečka se píše až za uvozovku.

  • Příklad: Označil to za „velký úspěch“.

• Špatně (mezery uvnitř): Řekl: „ Přijdu včas “ .

Uvozovky v jiných jazycích

Každý jazyk má svá pravidla pro tvar a použití uvozovek:

Jazyk	Tvar uvozovek	Příklad
Britská angličtina	‘ a ’ (U+2018 / U+2019)	‘This is a quote.’
Americká angličtina	“ a ” (U+201C / U+201D)	“This is a quote.”
Francouzština	« a » (U+00AB / U+00BB)	« Ceci est une citation. » (mezera uvnitř uvozovek)
Němčina	„ a “ (U+201E / U+201C)	„Das ist ein Zitat.“

Při psaní v cizím jazyce je vhodné ověřit správný tvar uvozovek a jejich použití podle jazykových zvyklostí.

1.8.  Čísla

Při psaní čísel v textu je důležité dodržovat správná typografická pravidla, která se mohou lišit podle jazyka a kontextu:

• Desetinná čísla se v češtině oddělují čárkou (např. 3,14), v angličtině tečkou (např. 3.14).

• Řády tisíců se oddělují neoddělitelnou mezerou (např. 1 000 000), aby se číslo nezalomilo na přelomu řádků. Oddělování řádů tisíců je vyžadováno u čísel od pěti cifer výše. U čtyřciferných čísel se v běžném souvislém textu mezera zpravidla nepíše (např. 1500 m), píše se však ve sloupcích a tabulkách, kde se vyskytují společně s čísly pěticifernými a vyššími, aby byly zarovnány řády. U letopočtů se mezera nikdy nepoužívá (např. 2024).

• Exponenty a indexy zapisujte pomocí speciálních Unicode znaků (např. m², H₂O) nebo pomocí horního a dolního indexu. Nemíchejte různé styly zápisu exponentů a indexů v jednom dokumentu.

Atypická čísla (např. normy, standardy, GPS souřadnice apod.) mohou mít specifický zápis podle příslušných norem.

Zápis čísel se liší podle jazykových zvyklostí, v některých jazycích může být styl zápisu velmi odlišný:

Jazyk	Příklad zápisu
Čeština	1 234 567,89
Britská angličtina	1,234,567.89
Americká angličtina	1,234,567.89
Němčina	1.234.567,89
Francouzština	1 234 567,89
Indie	12,34,567.89

Řády pěkně pod sebe

V tabulkách zarovnávejte čísla doprava, aby byla přehledná a snadno porovnatelná.

1.9.  Datum a čas

Datum se v češtině v souvislém textu standardně zapisuje s mezerami a bez počátečních nul: D. M. YYYY (například 15. 9. 2025), případně se slovním vypsáním měsíce (např. 15. září 2025). V administrativních textech, tabulkách, formulářích a účetních dokladech se pro zamezení neoprávněných úprav a snadné zarovnání používá dvoumístný zápis s počátečními nulami bez mezer: DD.MM.YYYY (např. 15.09.2025).

Dále je možné použít zápis v mezinárodním formátu YYYY-MM-DD (ISO 8601), případně úplný zápis včetně časové zóny v případech, kdy je nutné explicitně specifikovat datum, čas a časovou zónu: 2025-09-15T14:30:45+01:00.

Čas zapisujeme ve 24hodinovém formátu odděleném dvojtečkou nebo tečkou bez mezer (například 14:00 nebo 14.00). Pokud je třeba uvést i sekundy, zapisujeme čas jako 14:00:23.

Zápis data se liší podle jazykových zvyklostí a každý jazyk má obvykle více povolených stylů zápisu data a času:

Jazyk	Krátký zápis	Dlouhý zápis
Čeština	15. 9. 2025 14:00	pondělí, 15. září 2025, 14:00
Britská angličtina	15/09/25 14:00	Monday, 15 September 2025, 14:00
Americká angličtina	09/15/2025 2:00 PM	Monday, September 15, 2025, 2:00 PM
Němčina	15.09.2025 14:00	Montag, 15. September 2025, 14:00 Uhr
Francouzština	15/09/2025 14:00	lundi, 15 septembre 2025, 14 h 00

Datum a čas v tabulkách zarovnávejte doprava pro lepší přehlednost. Stejně tak je dobré v tabulkovém zobrazení použít formát data s úvodními nulami pro lepší zarovnání.

1.10.  Jednotky

Jednotku uvádíme za číslem a oddělujeme ji pevnou mezerou (např. 10 kg, 25 °C), aby jednotka nezůstala osamocená na dalším řádku. Pro složené jednotky používáme buď znak lomítka / (např. km/h), nebo střední tečku · (např. W·s) a to bez mezery. Použití · je nutné k tomu, aby se zabránilo nejednoznačnostem, např. ms (milisekunda) a m·s (metr-sekunda).

Výjimkou je zápis rovinného úhlu, kde používáme speciální znaky pro stupně, úhlové minuty a úhlové sekundy bez mezer (např. 45°, 20°10′05″). Pozor na rozdíl: teplota 25 °C se píše s mezerou (značka jednotky je stupeň Celsia jako celek), zatímco úhel 25° se píše bez mezery.

Při psaní procent rozlišujeme zápis s mezerou, např. 5 %, který čteme jako podstatné jméno pět procent. Zápis bez mezery, např. 5%, se chápe jako přídavné jméno pětiprocentní.

Podobná pravidla se týkají také zápisu měnových jednotek a to jak speciálních znaků a zkratek (Kč, zł, $, €, £), tak i mezinárodních kódů (ISO 4217) (USD, EUR, CZK).

Mezera nebo ne

Se zápisem jednotek bez mezery se můžeme setkat i u jiných jednotek a má pak význam přídavného jména jako u procent:

Příklad:

• napětí 12 V (napětí dvanáct voltů)

• 12V baterie (dvanáctivoltová baterie)

• 100Kč kupón (stokorunový kupón)

Velký nebo malý volt?

Povšimněte si také, že pokud píšete název jednotky (nikoliv její zkratku, např. volt), píše se s malým písmenem. Pokud budete psát o fyzikovi Voltovi, píše se s velkým písmenem. Obdobně to platí i u jiných jednotek jako coulomb, joule, newton atd.

Zápis měn může mít opět svá specifika v různých jazycích, např. v angličtině se používá i umístění před číslem (např. USD 20, nebo bez mezery $20), nicméně například ve finančních výkazech se může vyskytovat označení i za číslem. Konzultujte proto v případě nejistoty doporučený styl psaní pro jazyk a kontext ve kterém je dokument psán.

1.11.  Matematické vzorce

Matematické vzorce podléhají specifickým typografickým pravidlům. Pro jejich zápis používejte specializovaný editor rovnic (obvykle součást textového editoru), který většinu zásad automaticky dodrží a zajistí správnou sazbu. V některých případech je však vhodné provést ruční doladění podle následujících doporučení:

• Proměnné se píší kurzívou.

  Příklad: \(x\), \(y\), \(z\)

• Známé funkce, operátory, čísla, jednotky se píší základním (upright) stylem.

  Příklad: \(f(x) = \sin x + 3\), \(d = 10\,\mathrm{m}\)

• Konstanty: Standardní matematické konstanty je doporučeno v moderním stylu zapisovat základním (upright) stylem, ale často se setkáme i se zápisem kurzívou. Konstanty specifické pro nějaký obor (např. fyzika) nebo konkrétní úlohu se zapisují kurzívou.

  Příklad: \(c\) (rychlost světla), \(G\) (gravitační konstanta), \(h\) (Planckova konstanta)

  Příklad: \(\mathrm{e}\) (Eulerovo číslo), \(\mathrm{\pi}\) (Ludolfovo číslo), \(\mathrm{i}\) (imaginární jednotka), ale i \(e\), \(\pi\), \(i\)

• Vektory se zapisují tučně (bold) nebo s šipkou nad písmenem. Někdy se lze setkat také se zápisem tučnou kurzívou (vektor je stále proměnná).

  Příklad: \(\mathbf{v} = (v_1, v_2)\) nebo \(\vec{v} = (v_1, v_2)\)

• Množiny se zapisují obvykle velkým písmenem a často se používá zápis pomocí speciálních Unicode symbolů.

  Příklad: \(A\), \(\mathcal{M}\)

• Dvojité písmo (blackboard bold, dvojité tahy) mají některé speciální číselné množiny.

  Příklad: \(\mathbb{R}\) (reálná čísla), \(\mathbb{C}\) (komplexní čísla)

Tyto speciální znaky naleznete v Unicode tabulce například v Letterlike Symbols nebo Mathematical Alphanumeric Symbols.

Dbejte zvyklostí

Toto jsou pouze základní vodítka. Styl zápisu vzorečků může mít v konkrétních oborech či institucích svá vlastní specifická pravidla a konvence.

1.12.  Fonty

V typografii rozlišujeme tři základní typy fontů, jejichž použití má své typické účely.

• Bezpatkové (Sans-Serif): Například fonty Arial, Helvetica jsou preferované pro digitální obrazovky, prezentace, infografiky a obecně méně rozsáhlé (jednořádkové) texty nebo popisky. V tištěném textu se obvykle (pokud vůbec) používají jen v nadpisech a jiných krátkých textech. Zobrazení bezpatkového písma na obrazovkách s nižším rozlišením je čistší s menším množstvím vizuálních artefaktů a je tak lépe čitelné.

  Ukázka bezpatkového fontu

• Patkové (Serif): Například fonty Times New Roman, Georgia jsou preferované pro tisk a delší souvislé texty (knihy, články, školní a akademické práce). Patky usnadňují vedení oka po řádku a zvyšují čitelnost v tištěné podobě. V digitálním prostředí se dříve používaly méně často kvůli nižšímu rozlišení monitorů; dnes na moderních displejích s vysokým rozlišením (Retina, 4K) toto omezení padá a patková písma se uplatňují i v digitálních médiích a čtečkách e-knih.

  Ukázka patkového fontu

• Neproporcionální (Monospaced): Například fonty Courier New, Consolas mají všechny znaky stejně široké. Používají se zejména pro zápis zdrojových kódů, tabulky, technickou dokumentaci nebo tam, kde je potřeba přesné vertikální zarovnání znaků.

  Ukázka monospaced fontu

Kromě těchto základních tříd fontů existuje i celá řada dalších typů písem. Jejich použití není vysloveně chybné, ale mělo by mít své odůvodnění v daném kontextu a typu dokumentu. Například kaligrafická písma (napodobující ručně psané styly) můžete použít na různé pozvánky, certifikáty apod., nebo westernová písma třeba na plakát zvoucí na slavnost v country stylu atd. Při použití těchto neobvyklých písem si dejte pozor na to, že v nich často chybí české znaky, které jsou pak v textu nahrazeny jiným fontem, což už je zásadní typografický problém.

Comic Sans

Comic Sans je nechvalně známý font, navržen jako neformální, hravý font určený pro komiksy a dětské materiály. Jeho použití v seriózních, formálních nebo odborných dokumentech je považováno za nevhodné, ale přesto se s ním setkáváme velmi často.

Jeho použití je vnímáno jako znak neznalosti typografických pravidel až špatného vkusu. Pokud potřebujete neformální vzhled, zvažte jiné moderní fonty, které lépe odpovídají účelu dokumentu.

1.13.  Barvy v typografii

Barvy hrají v typografii důležitou roli, protože ovlivňují čitelnost, vizuální hierarchii a celkový dojem z dokumentu. Správné použití barev může text zpřehlednit a zvýraznit důležité informace, zatímco nevhodná volba barev může čitelnost výrazně zhoršit.

• Základní barevné schéma: Nejlepší čitelnosti v tištěných dokumentech dosáhnete černým textem na bílém pozadí (nebo velmi světlém pozadí). Černé na bílém je i preferovaná varianta pro prezentace, protože při projekci nemusí být úplně ideální světelné podmínky a světlý text na tmavém pozadí může být rozmazaný a špatně čitelný. V textech určených výhradně pro digitální obrazovky je možné zvolit základní kombinaci bílého textu na tmavém pozadí, které méně namáhá oči.

• Kontrast: Vždy dbejte na dostatečný kontrast mezi textem a pozadím. Slabý kontrast (například světle šedý text na bílém pozadí) je obtížně čitelný. Jiné barevné kombinace (např. červená na zeleném pozadí) mohou zase působit problémy při čtení lidem s poruchami barevného vidění.

• Jiné barvy: Barvy používejte střídmě a pouze pro zvýraznění klíčových částí textu (například nadpisy, odkazy, důležité pojmy atd.). Příliš mnoho barev působí rušivě a snižuje přehlednost. Používejte jednotnou barevnou paletu v celém dokumentu. Vyhýbejte se náhodnému střídání barev bez jasného významu. Barvy by měly doplnit a podtrhnout význam textu (například červená pro chybu, zelená pro správné řešení).

1.14.  Řádkování

Řádkování (anglicky line spacing) označuje svislou vzdálenost mezi jednotlivými řádky textu (přesněji mezi jejich účařími). Správné nastavení řádkování je klíčové pro čitelnost a estetiku dokumentu. Řádkování se udává buď násobkem (např. 1,15) nebo v procentech (115 %) a vyjadřuje poměr vůči základní velikosti písma.

• Knižní sazba a tisk: U souvislých textů a knih se obvykle používá řádkový proklad v rozmezí 1,2 – 1,3násobku velikosti písma (např. písmo velikosti 10 b. má řádkování 12–13 b.). Větší mezery by v tisku vytvářely nežádoucí bílé pruhy v odstavci.

• Digitální dokumenty a web: Na obrazovkách se pro snazší sledování řádků doporučuje větší řádkování v rozmezí cca 1,4 – 1,6.

• Akademické a školní práce: V seminárních a diplomových pracích v ČR bývá předpisy škol tradičně předepsáno řádkování 1,5.

Je důležité zachovat jednotné řádkování v celém dokumentu. Nekonzistentní řádkování působí rušivě a zhoršuje orientaci v textu.

1.15.  Odsazování

Odsazování v textu slouží ke zvýšení přehlednosti a usnadnění orientace čtenáře. Existují dva základní způsoby oddělování odstavců:

• Horizontální odsazení prvního řádku (zarážka): První řádek každého odstavce je odsazen doprava (obvykle o šířku jednoho čtverčíku, cca 1–1,5 cm nebo tabulátor). Tento způsob je tradiční zejména v tištěných knihách a odborných textech. Odsazení prvního řádku se nepoužívá u prvního odstavce za nadpisem.

• Vertikální mezera mezi odstavci: Mezi jednotlivými odstavci je ponechána prázdná mezera (obvykle polovina až celá výška řádku). Tento způsob je běžný v digitálních dokumentech, na webových stránkách nebo v časopisech.

V profesionální sazbě se doporučuje zvolit buď pouze zarážku prvního řádku (bez svislé mezery navíc), nebo pouze mezeru mezi odstavci (bez zarážky prvního řádku). Současné použití obou prvků (zarážka i svislá mezera u téhož odstavce) se v některých typech dokumentů sice objevuje, ale v přísné typografii bývá považováno za nadbytečné zdvojení.

Je však zásadní udržet jednotný styl v celém dokumentu. Nekombinujte různé styly oddělování odstavců napříč textem (např. část odstavců oddělovat mezerou a část zarážkou).

Nadpisy: Nadpisy by měly mít větší mezeru před sebou než za sebou, aby bylo vizuálně jasné, ke kterému textu nadpis patří. Mezera nad nadpisem bývá zpravidla zhruba dvojnásobná oproti mezeře pod ním.

1.16.  Citace

Citace zdrojů jsou klíčové zejména v odborných, akademických a vědeckých textech. Správné citování umožňuje čtenáři ověřit informace, chrání autora před plagiátorstvím a prokazuje respekt k původním autorům.

• Označení citace v textu: Používá se několik zavedených citačních metod:

  • Číselný odkaz: Odkaz v hranatých závorkách v textu (např. [1]), který odkazuje na očíslovaný seznam literatury na konci dokumentu.

  • Průběžné poznámky: Horní index (např. ¹, ²), který odkazuje na poznámku pod čarou v zápatí dané stránky.

  • Metoda prvního prvku a data (autor-rok): Údaj v kulatých závorkách přímo v textu (např. (Novák, 2023) nebo Novák (2023)).

• Umístění citací: Pokud se odkaz vztahuje k celému větnému celku, klade se za interpunkční znaménko. Pokud se vztahuje pouze ke konkrétnímu termínu či slovnímu spojení, vkládá se bezprostředně za něj před interpunkční znaménko.

• Přímá a nepřímá citace: Přímá citace je doslovně převzatý text, který se uzavírá do uvozovek a přesně cituje zdroj. Nepřímá citace (parafráze) převádí myšlenku vlastními slovy, avšak stále je nutné uvést odkaz na původní zdroj.

• Formátování: Každý citační styl (např. ISO 690, APA, MLA, Chicago) má svá přesná pravidla pro zápis autorů, názvu, roku vydání, vydavatele, URL apod. Pro správné formátování citací je vhodné použít citační manažery či online nástroje, např. citace.com nebo nástroje vestavěné přímo v textovém editoru.

1.17.  Číslování stránek

Čísla stránek se nejčastěji umisťují do zápatí (dolní okraj stránky), a to buď na střed, nebo na vnější okraj stránky (tj. na pravý okraj u lichých stran, na levý okraj u sudých stran). Umístění na vnější okraj je běžné zejména u knih a brožur, protože při vazbě zůstává číslo stránky dobře viditelné.

Úvodní části dokumentu, jako je titulní strana, anotace, poděkování nebo obsah, se obvykle nečíslují, případně se pro úvodní části dokumentu (před hlavním textem) používá odlišný styl číslování, například malé římské číslice (i, ii, iii, …). Hlavní část dokumentu (od první kapitoly) se pak čísluje arabskými číslicemi (1, 2, 3, …).

V některých citačních stylech nebo podle požadavků školy/instituce se mohou pravidla pro číslování stránek lišit. Vždy si ověřte konkrétní požadavky pro daný typ dokumentu.

1.18.  Vdovy a sirotci

Vdovy a sirotci (anglicky widows and orphans, v tradiční české typografii označované jako parchanty či osiřelé řádky) jsou závažné typografické chyby při zlomu stránek či sloupců:

• Vdova (widow): Poslední řádek odstavce, který přeteče a zůstane osamocený na začátku nové stránky nebo sloupce.

• Sirotek (orphan): První řádek odstavce, který zůstane osamocený na samém konci stránky nebo sloupce a zbytek odstavce pokračuje na další stránce. (Podobnou chybou je i ponechání samotného nadpisu na konci stránky bez následujícího textu.)

Textové editory tyto chyby obvykle řeší automaticky. V odůvodněných případech lze na vhodném místě ručně vložit zalomení stránky.

2.  LaTeX

LaTeX (vyslovuje se [latech] nebo [lejtech], koncové písmeno je řecké chí (\(\chi\)), vyslovuje se tedy jako „ch“, nikoli jako „k“) je systém pro sazbu dokumentů založený na značkách (markup), který je považován za zlatý standard v sazbě odborných textů a vědeckých publikací.

LaTeX velmi důsledně odděluje obsah dokumentu od stylu zobrazení a spolu s širokým ekosystémem balíčků podporuje celou řadu typografických prvků napříč různými obory (matematická sazba, bibliografie, vícejazyčné texty).

Pokud chcete s LaTeXem začít, doporučuji například online nástroj Overleaf.com.